
,, Já žádné trauma z dětství nemám. Měl jsem všechno, co jsem potřebovala. Naši nebyli ideální, ale dělali co mohli. Že se teď trápím, nemá s mým dětstvím nic společného”.
Takhle začíná většina hovorů s mými klienty.
Pokud by to tak bylo, po světě by chodili jen šťastní lidé a já byla bez práce.
Posdílím s vámi pár příkladů, jak poznat trauma z dětství – přestože si myslíte, že žádné nemáte.
Pokud vám přijdou povědomé, čtěte až do konce – zjistíte, jak je vyřešit a zbytečně se netrápit.
A jaké jsou tedy nejčastější následky traumatu z dětství?
1. Perfekcionismus:
Když dobré není dost dobré
Zdá se, že být perfekcionista je skvělá vlastnost. Ve skutečnosti je to ale jen maskovaná hrůza z kritiky. Jestli jste v dětství slyšeli věty jako
„S takovýma známkama budeš jednou tak zametat chodníky“, možná jste si zvykli věřit, že i když se snažíte, nikdy to nebude dost.
Jak to poznáte: Trávíte hodiny laděním detailů, a i když vás ostatní chválí, vy vidíte jen nedostatky.
2. Přehnaná samostatnost:
Já to zvládnu sám!
Jste typ, co nikdy nepožádá o pomoc? Možná vás v dětství naučili, že musíte všechno zvládnout sami. Že připustit, že něco nezvládnu, znamená být po škole, vysmívaný nebo pro rodiče ne dost dobrý.
Jak to poznáte: Radši budete tahat tři tašky najednou, než abyste požádali kamaráda, aby vám s jednou pomohl. Smutné je, je často odmítáte pomoc i v případě, že by vám opravdu ulehčila život.
3. Potřeby druhých jsou důležitější než moje:
Neumím říct ne
Jestli vám v dětství rodiče dávali najevo, že musíte být „hodní“, aby vás měli rádi, možná jste si osvojili nebezpečný vzorec: Potlačím vlastní potřeby, hlavně když budu oblíbený/á.
Jak to poznáte: Přijímáte pozvání na akce, i když byste radši zůstali doma zabalení v dece na gauči, nebo souhlasíte s extra prací, i když nestíháte.
4. Vysoká citlivost na kritiku:
Všechno si beru osobně
I drobná kritika vás umí srazit na kolena? Možná jste vyrůstali s rodiči, pro které vaše výsledky ve škole nebyly dost. ,,To ses nemohla líp naučit? Podívej se na Pavlínku, ta má samé jedničky. Musíš se víc snažit” – jsou vám tyto věty povědomé?
Jak to poznáte: Někdo vám v práci řekne, že máte upravit prezentaci, a vy to vnímáte jako důkaz své neschopnosti.
5. Chronická úzkost:
Život v režimu přežití
Úzkost je často pozůstatkem dětství, kdy jste nikdy nevěděli, co přijde. Klienti, kteří ke mě přicházejí s úzkostmi, často popisují hádky rodičů a strach, že se rodiče rozejdou a oni zůstanou sami. Pro malé dítě je takový strach podobný strachu ze smrti. Když vyrůstáte v chaosu, mozek si zvykne být pořád ve střehu.
Jak to poznáte: I když je všechno v pohodě, vy stejně čekáte, že se něco pokazí.
6. Potlačování emocí:
Nic mě nerozhodí (na oko)
„Neplač, nejsi žádný mimino!“ Znáte to? Jestli jste vyrůstali s tímhle přístupem, možná máte problém ukázat emoce i v dospělosti.
Jak to poznáte: Místo abyste se zdravě naštvali nebo rozplakali, radši „v klidu“ odejdete a emoce dusíte v sobě.
7. Sabotování vztahů:
Radši konec dřív než další zklamání
Vyvoláváte konflikty nebo zpochybňujete partnerovy city? Možná jste se v dětství naučili, že láska vždycky končí bolestí, a tak se radši zbavíte druhých dřív, než oni vás.
Jak to poznáte: Když všechno klape, začnete hledat chyby a testovat, kdy to partnera přestane bavit.
8. Hyperostražitost:
Co kdyby něco…
Neustálé sledování nálad a výrazů druhých je typické pro lidi, co vyrostli v prostředí, kde se věci měnily z minuty na minutu.
Jak to poznáte: Stačí, aby někdo zvedl obočí, a už přemýšlíte, co jste udělali špatně.
9. Problémy s rozhodováním:
A co když to podělám?
Jestli vás doma za každou chybu sjeli, není divu, že teď přemítáte nad každým rozhodnutím jako by šlo o život.
Jak to poznáte: Strávíte hodiny zvažováním všech pro a proti, i když jde jen o to, co si dát k obědu.
10. Prokrastinace:
Strach z neúspěchu převlečený za lenost
Odkládání úkolů není o tom, že by se vám nechtělo. Jde o to, že se bojíte selhání. V dětství vám možná dávali najevo, že chyby se netolerují, a tak je pro vás jednodušší nedělat nic než riskovat, že to nebude dokonalé.
Jak to poznáte: Místo aby se pustili do těžkého úkolu, radši desetkrát zkontrolujete e-maily nebo se pustíte do uklízení.
Jak se z toho všeho vymotat a být konečně v pohodě?
Pokud jste se v některém z těchto bodů poznali, podívejte se jak od traumatu pomáhám ZDE.
To nejhorší, co můžete udělat, je mávnout nad tím rukou a říct si, že „to nějak přejde“. Nepřejde. Znám to.
Dobrá zpráva je, že s tím jde něco dělat.
Je důležité si uvědomit, co vám v životě vadí. Co vám brání ve vašem růstu a dobrém pocitu ze sebe samého?
Dalším krokem je se rozhodnout to změnit. Když pochopíte, že to jsou vše jen pozůstatky vašeho traumatu z dětství, je jednodušší se rozhodnout jako dospělý člověk, se se svojí minulostí smířit a odpustit sobě i rodičům.
Nemusíte se s tím prát sami. Ráda vám pomůžu vyčistit staré rány a zbavit se škodlivých vzorců. Rychle, jednoduše a velmi efektivně.
Ozvěte se mi a udělejte první krok ke šťastnějšímu životu.